Sociální sítě se staly běžnou součástí jezdeckého sportu. Jezdci na nich sdílejí výsledky, záznamy svých jízd i každodenní práci s koňmi. Vedle podpory a inspirace však online prostředí přináší také neustálé srovnávání, tlak na výkon a obavy z hodnocení ostatních. Jak výrazně může tento tlak zasahovat do psychické pohody jezdců, zkoumali britští vědci ve studii zaměřené na amatérské závodnice.
Výzkumný tým vedený Sarah Snell zveřejnil v časopise Event Management v roce 2024 studii založenou na dotaznících 221 britských amatérských závodnic. Odpovědi sbíral v únoru 2022. Zajímal se o to, zda a jak sociální sítě vstupují do prožívání závodů a ovlivňují hodnocení vlastního výkonu.
Vliv sociálních sítí na svou psychickou pohodu uvedlo 52,5 procenta dotázaných. Ze 115 žen, které jej blíže popsaly, mělo 53 pouze negativní zkušenost, 56 pozitivní i negativní a šest výhradně pozitivní. Téměř polovina účastnic zaznamenala tento vliv přímo v souvislosti se závoděním.
V otevřených odpovědích se opakovaly čtyři motivy: tlak na výkon a bezchybnou prezentaci, porovnávání s ostatními, obavy z hodnocení a zkreslený obraz reality. Respondentky neřešily jen pořadí ve výsledkové listině. Srovnávaly také koně, výstroj, finanční možnosti či vlastní vzhled. Jedna z nich například upozornila, že na sítích se někdy větší pozornost věnuje označeným značkám než skutečnému výkonu koně.
Problém nespočívá pouze v nepříjemných komentářích. Někdy stačí sledovat, co sdílejí ostatní. Každý jezdec přitom pracuje s jiným koněm, má odlišné zkušenosti, možnosti i cíle. Jenže na obrazovce se tyto okolnosti snadno ztratí. Zůstane fotografie s kokardou, sestřih bezchybného parkuru nebo výsledková listina.
Studie zachytila také obavu zveřejnit méně povedenou jízdu. Některé účastnice raději nesdílely ani malé osobní úspěchy, protože očekávaly poznámky, že šlo o nízké překážky či snadnou úlohu. Jedna z respondentek shrnula problém slovy, že „sociální sítě většinou ukazují jen to dobré“. Právě výběr toho, co se zveřejní a co zůstane skryté, může vytvářet dojem, že ostatní neprožívají nezdary.
Nejde přitom jen o dospělé závodnice. Už dřívější švédská studie Lovisy Broms a jejích kolegů vycházela z rozhovorů s 25 studenty jezdecky zaměřených škol. Popsala obraz „superjezdce“: úspěšného, upraveného, vhodně oblečeného a neustále profesionálně působícího člověka. Mladí jezdci tento ideál často kriticky vnímali, současně však cítili nejistotu, jak se vůči němu vymezit.
Podobné zkušenosti se přitom netýkají pouze jezdeckého sportu. Mezinárodní studie zveřejněná v červnu 2026 sledovala používání sociálních sítí u 912 mladých sportovců, především z ragby, atletiky, fotbalu a basketbalu. Přibližně třetina dotázaných pociťovala tlak na vytváření určitého obrazu vlastní osoby na internetu a čtvrtina spojovala používání sociálních sítí se stresem nebo úzkostí. Téměř polovina respondentů zároveň uváděla negativní vliv na spánek. Výzkum tak ukázal, že tlak online prostředí může přesahovat samotné hodnocení sportovního výkonu a zasahovat i do každodenního života sportovců.
K podobnému obrazu dospěl také systematický přehled jedenácti vědeckých studií, publikovaný v srpnu 2026. Podle jeho autorů souvisí s horší psychickou pohodou sportovců zejména pasivní sledování příspěvků, porovnávání vlastního vzhledu s ostatními a problematické používání sítí. Aktivní komunikace a vzájemná podpora naopak mohou mít příznivější souvislosti. Vědci však upozorňují, že dostupné výzkumy zatím neumožňují jednoznačně určit příčinu psychických obtíží.
Bylo by ovšem zavádějící vykreslit internet jako nepřítele jezdeckého sportu. Část britských respondentek pociťovala povzbuzení a oceňovala výměnu zkušeností i přátelství, která díky sociálním sítím vznikla. Podpora lidí se společnými zájmy jim dodávala jistotu při sdílení vlastních zkušeností a pomáhala vytvářet prostředí, v němž nemusely prezentovat pouze úspěchy. Rozdíl tedy může spočívat nejen v čase stráveném online, ale také v tom, koho sledujeme a jaké prostředí kolem sebe vytváříme.
Výzkum má své hranice. Zapojily se do něj dobrovolnice oslovené převážně prostřednictvím sociálních sítí v jedné oblasti Skotska a studie nezahrnovala muže. Výsledky proto nelze automaticky vztahovat na všechny jezdce ani z nich vyvozovat, že sociální sítě samy způsobují úzkost nebo jiné psychické obtíže. Důležitý je ale obraz konkrétního tlaku, který část závodnic zažívá před startem, během závodů i po nich.
Možná tedy nejde o to, zda by jezdci měli sociální sítě opustit, ale jakou váhu přikládají tomu, co na nich vidí. To, že uspěl někdo jiný, přece nic neubírá z výsledku, kterého dosáhli oni sami se svým koněm. To nejpodstatnější, co jim společná práce přináší, se totiž nemusí odrazit ve výsledkové listině ani na obrazovce.
Zdroje: Snell a kol. (2024); Broms a kol. (2022); Tooth a kol. (2026); Siaj a kol. (2026)
